I horko může změnit závod, aneb svěťák v Karibiku

10. 11. 2019
Na začátku listopadu jsem odletěla na svůj poslední závod, a to světový pohár v Dominikánské republice. V tu dobu tam stále panovaly vysoké teploty a v Dominikánské republice je navíc velmi vysoká vlhkost, což dělá závod ještě náročnějším.

Už v 2 dny před samotným závodem jsme se na briefingu dozvěděli mnoho změn. Všechny nás překvapilo, když závod mužů posunuli na sedmou hodinu ranní (v době jejich startu teprve vycházelo slunce), náš závod byl o 2 hodiny později. To ale nebylo vše. Protože teplota ve stínu dosahovala 33°C, voda měla 29°C, byla vyvěšena červená vlajka, která signalizovala nejvyšší nebezpečí, tak se organizátoři na poslední chvíli rozhodli, že změní distance. Plavání a kolo ponechali na olympijských vzdálenostech, ale běh nám zkrátili na sprint, na 5 km. Což mně samotné docela hrálo do karet.

Teď už k závodu. Na startu nás bylo 59. Plavecká část byla rozdělena do dvou okruhů. Vlny byly strašně silné. Po prvním okruhu jsem se nacházela dost hluboko ve stratovním poli, ve druhém jsem se ale rozplavala a posouvala se dopředu. Z vody jsem šla na rozhraní druhého třetího balíku. Po depu jsem pak musel jet úplně na doraz, abych si chytila druhý balík. To se mi naštěstí povedlo. Ve skupině nás bylo asi 18 a byly jsme zde všechny 3 české reprezentantky. Do depa jsme ale přijely s dost velkou ztrátou na první balík. Dost jsem se bála rychlých běžkyň ze třetího balíku, ale tím, že byl běh zkrácen, mne žádná nestihla doběhnout. V cíli jsem byla jako 33. a v tak nabité konkurenci jsem měla z výsledku radost.

Galerie

Archiv novinek